MK-7 vs MK-4 – jaké jsou rozdíly mezi formami vitamínu K2

Vitamin K je souhrnný název pro skupinu tuků rozpustných sloučenin, které se podílejí na procesech závislých na správné aktivaci vybraných bílkovin v organismu. V potravinách a doplňcích stravy se rozlišuje vitamin K1, tedy filochinon, a vitamin K2, tedy skupinu menachinonů. Mezi nejznámější formy vitamínu K2 patří MK-4 a MK-7, které mají společný chemický základ. Tento zdánlivě technický rozdíl má význam pro jejich fyzikálně-chemické vlastnosti a způsob vstřebávání.

1. Struktura vitamínu K2
2. Vstřebávání vitamínu K2
3. Úloha vitamínu K2

Struktura vitamínu K2

Vitamín K2 není jediná látka, ale skupina menachinonů označovaných symbolem MK a číslem udávajícím počet specifických jednotek v postranním řetězci. MK-4, neboli menachinon-4, je kratší forma vitamínu K2 a může vznikat v tkáních z jiných forem vitamínu K, včetně filochinonu (vitamínu K1), pocházejícího hlavně ze zelené listové zeleniny. Delší řetězec MK-7 ovlivňuje větší lipofilitu této molekuly, tedy její rozpustnost v tukovém prostředí, zatímco kratší struktura MK-4 souvisí s odlišným rozložením a jinou dynamikou přeměn v organismu.

V potravinách se MK-4 vyskytuje především v produktech živočišného původu, jako je maso, vejce, mléčné výrobky nebo droby, ačkoli její obsah závisí na druhu produktu, způsobu krmení zvířat a analytické metodě. MK-7, neboli menachinon-7, je delší formou vitamínu K2 a nejčastěji se spojuje s fermentovanými produkty, zejména s natto, tedy fermentovanou sójou tradičně konzumovanou v Japonsku. Přítomnost MK-7 ve fermentovaných potravinách vyplývá z aktivity vybraných bakterií, které mohou během fermentace syntetizovat menachinony.

Vstřebávání vitamínu K2

Jelikož MK-4 a MK-7 jsou sloučeniny rozpustné v tucích, jejich vstřebávání souvisí s přítomností tuku v jídle, vylučováním žluči a trávením lipidů. Po požití se vitamin K začleňuje do struktur transportujících lipidy a poté může být krví přenášen do tkání, kde se podílí na metabolismu vybraných proteinů závislých na vitaminu K. Mezi tyto proteiny patří mimo jiné proteiny spojené se správnou srážlivostí krve a proteiny přítomné v kostní tkáni.

"Menachinony mohou vznikat v organismech savců a ptáků přeměnou přijatého fyllochinonu, který produkují rostlinné buňky. Hlavním jejich producentem jsou však probiotické bakterie osídlující zažívací trakt zvířat, a proto se sloučeniny ze skupiny vitamínu K2 vznikající v důsledku životních procesů bakterií dostávají do vnitřku organismu hostitele – u lidí je však tento proces velmi málo účinný." Sławomir Ambroziak – farmakolog

Rozdíly mezi MK-4 a MK-7 jsou zvláště patrné při popisu jejich chování po požití. MK-7 se obvykle vyznačuje delší dobou setrvání v krevním oběhu. MK-4 má kratší plazmatický profil, proto se její koncentrace v krvi po požití může měnit rychleji a samotná přítomnost v plazmě nemusí plně odrážet její distribuci v tkáních.

To neznamená jednoduché rozdělení na "silnější" a "slabší" formu, protože doba přítomnosti v krevním oběhu je pouze jedním z ukazatelů popisujících chování složky v organismu. Obě formy mohou sloužit jako zdroj vitamínu K a jejich biologický význam je třeba posuzovat v širším kontextu stavu výživy a charakteru konzumovaných produktů či užívaného přípravku.

Odhadovaný obsah vitamínu K2 v některých potravinách

Úloha vitamínu K2

Vitamín K je pro organismus nezbytný k správnému využití některých bílkovin souvisejících se srážlivostí krve a zdravím kostí. V souvislosti s kostmi se často hovoří o osteokalcinu, což je bílkovina, která za účasti vitamínu K dokáže vázat vápník v kostní tkáni. Ve studiích se objevuje také bílkovina Matrix Gla, neboli MGP, přítomná mimo jiné ve stěnách cév a měkkých tkáních.

V doplňcích stravy se MK-7 obvykle vyskytuje v malých dávkách počítaných v mikrogramech, samostatně nebo společně s vitamínem D, vápníkem, hořčíkem nebo jinými složkami stravy. MK-4 je také formou vitamínu K2, avšak v běžných doplňcích stravy se častěji vyskytuje MK-7. Při srovnání obou forem hraje roli dávka, typ přípravku, pravidelnost užívání a také to, zda se doplněk stravy užívá s jídlem obsahujícím tuk. Zvláštní opatrnost by měly zachovávat osoby užívající antikoagulancia, jako je warfarin nebo acenokumarol, protože změny v příjmu vitamínu K mohou ovlivnit stabilitu léčby.

Zdroje:

• Sato, T., Schurgers, L. J., & Uenishi, K. (2012). Comparison of menaquinone-4 and menaquinone-7 bioavailability in healthy women. Nutrition journal, 11, 93. https://doi.org/10.1186/1475-2891-11-93
• Walther, B., Karl, J. P., Booth, S. L., & Boyaval, P. (2013). Menaquinones, bacteria, and the food supply: the relevance of dairy and fermented food products to vitamin K requirements. Advances in nutrition (Bethesda, Md.), 4(4), 463–473. https://doi.org/10.3945/an.113.003855
• Vermeer, C., Raes, J., van 't Hoofd, C., Knapen, M. H. J., & Xanthoulea, S. (2018). Menaquinone Content of Cheese. Nutrients, 10(4), 446. https://doi.org/10.3390/nu10040446