Co vyplavuje hořčík z organismu?

Hořčík je jedním z klíčových minerálních prvků potřebných pro správné fungování lidského organismu. Když se běžně říká, že něco „vyplavuje“ hořčík z organismu, obvykle se tím myslí situace, kdy je hořčík hůře vstřebáván z trávicího traktu nebo je ve větším množství ztrácen močí. Nedostatek hořčíku přispívá k únavě, svalovým křečím, problémům s koncentrací a poruchám srdeční činnosti, proto je důležité dbát na jeho správnou hladinu.

1. Funkce hořčíku v organismu
2. Hořčík a srdce a nervový systém
3. Faktory vylučující hořčík
4. Regulace hladiny hořčíku

Funkce hořčíku v organismu

Hořčík se vyskytuje ve všech tkáních, nejvíce ho však obsahují kosti, svaly a buňky nervového systému. Podílí se na stovkách enzymatických reakcí, proto je jeho přítomnost nezbytná pro výrobu energie, práci svalů a správné vedení nervových impulsů. Hořčík se podílí na procesech souvisejících s metabolismem sacharidů, tuků a bílkovin, jakož i na syntéze DNA a strukturálních bílkovin.

Hořčík a srdce a nervový systém

Hořčík je důležitý pro udržení správného srdečního rytmu a stabilní činnost srdečního svalu. V nervovém systému podporuje rovnováhu mezi vzrušením a inhibicí, což se projevuje na koncentraci, toleranci stresu a kvalitě spánku. Hořčík se také podílí na elektrolytové rovnováze a podporuje udržení správného krevního tlaku. Jeho dostatečný příjem je důležitý pro zdraví kostí, protože ovlivňuje metabolismus vápníku a vitamínu D a proces mineralizace kostní tkáně.

Úrovně potřeby hořčíku v různých věkových skupinách (RDA)

Faktory vylučující hořčík

Léky

Z analýz souhrnných výsledků klinických studií vyplývá, že jednou z nejčastějších příčin „vylučování” hořčíku mohou být některé léky užívané dlouhodobě. Jedná se především o přípravky snižující sekreci žaludeční kyseliny, běžně používané při pálení žáhy nebo refluxu. Při dlouhodobém užívání bylo u části osob zaznamenáno snížení koncentrace hořčíku v krvi, což souvisí s jeho horším vstřebáváním ve střevech. Riziko obvykle roste s délkou léčby a souběžným výskytem dalších zatěžujících faktorů.

Alkohol

Důležitým faktorem je také pravidelné konzumování větších množství alkoholu. Studie provedené na lidech prokázaly, že osoby zneužívající alkohol mají častěji nižší hladinu hořčíku. Je to způsobeno několika překrývajícími se mechanismy: horší kvalitou stravy, omezeným vstřebáváním ve střevech a zvýšeným vylučováním hořčíku ledvinami. Alkohol navíc narušuje schopnost organismu šetřit hořčík v případě jeho nedostatku, takže ztráty mohou přetrvávat i při mírném příjmu s potravou.

Zdravotní poruchy

K negativní bilanci hořčíku mohou vést také chronické průjmy, onemocnění střev a časté užívání projímadel. Zvýšené ztráty hořčíku byly také pozorovány u osob léčených některými specializovanými léky, zejména během vybraných onkologických terapií. V takových případech se problém netýká stravy, ale zvýšeného vylučování hořčíku močí.

Nižší hladiny hořčíku se častěji vyskytují také u osob s poruchami metabolismu cukru, včetně abnormální glykémie nebo cukrovky. Zvýšená koncentrace glukózy podporuje častější močení, při kterém dochází ke ztrátě elektrolytů, včetně hořčíku.

Regulace hladiny hořčíku

Hlavními zdroji hořčíku ve stravě jsou celozrnné výrobky, ořechy, semena, kakao, luštěniny a zelená listová zelenina. V doplňcích stravy jsou nejlépe stravitelné organické formy, jako je citrát, laktát nebo diglycinát hořečnatý, protože se dobře rozpouštějí v zažívacím traktu a zřídka způsobují střevní potíže.

Anorganické formy, například oxid hořečnatý, se vstřebávají hůře, přestože doplňky stravy, které jej obsahují, často obsahují vysokou dávku v přepočtu na jednu tabletu. Je třeba si uvědomit, že koncentrace hořčíku v krvi nemusí vždy přesně odrážet jeho skutečné množství v organismu, protože většina tohoto prvku se nachází uvnitř buněk, nikoli v séru.

Zdroje:

• Srinutta, T., Chewcharat, A., Takkavatakarn, K., Praditpornsilpa, K., Eiam-Ong, S., Jaber, B. L., & Susantitaphong, P. (2019). Proton pump inhibitors and hypomagnesemia: A meta-analysis of observational studies. Medicine, 98(44), e17788. https://doi.org/10.1097/MD.0000000000017788
• Vanoni, F. O., Milani, G. P., Agostoni, C., Treglia, G., Faré, P. B., Camozzi, P., Lava, S. A. G., Bianchetti, M. G., & Janett, S. (2021). Magnesium Metabolism in Chronic Alcohol-Use Disorder: Meta-Analysis and Systematic Review. Nutrients, 13(6), 1959. https://doi.org/10.3390/nu13061959
• Kieboom, B. C. T., Zietse, R., Ikram, M. A., Hoorn, E. J., & Stricker, B. H. (2018). Thiazide but not loop diuretics is associated with hypomagnesaemia in the general population. Pharmacoepidemiology and drug safety, 27(11), 1166–1173. https://doi.org/10.1002/pds.4636
• Barbagallo, M., & Dominguez, L. J. (2015). Magnesium and type 2 diabetes. World journal of diabetes, 6(10), 1152–1157. https://doi.org/10.4239/wjd.v6.i10.1152
• Xia, P., Shi, X., Yang, Y., Zhang, Y., Hu, X., Lin, R., Weng, X., Shen, F., Chen, X., & Lin, L. (2025). Magnesium depletion scores as a risk factor for prevalence and mortality rates of urinary incontinence: a national survey analysis. Frontiers in nutrition, 12, 1439134. https://doi.org/10.3389/fnut.2025.1439134