Akátový med – vlastnosti, na co pomáhá

Med můžeme bez váhání nazvat zázrakem přírody. Med nás živí a léčí od nepaměti. A mezi více než třemi sty druhy medu, které včely vyrábějí z různých druhů rostlin, najdeme jedinečný akátový med.

1. Z kartek historii
2. Naši otcové medozvěstové
3. Med jako polský vynález
4. V kuchyni a magii
5. V medicíně
6. Zvláštní případ – akáciový med
7. V praxi apiterapie
8. Už je to v pořádku, můj žaludku
9. Úleva na toaletě
10. Na únavný kašel
11. Pro klidný spánek
12. Akácie s procenty

Z kartek historii

Podle odhadů odborníků se včela medonosná objevila na Zemi před 100 miliony let, zatímco lidský druh obývá naši planetu nanejvýš asi 0,5 milionu let. Je tedy jisté, že již na počátku svého druhu využívali pravěcí lidé med jako potravinu a lék. Ackoracový strom je však severoamerická rostlina, takže člověk neměl šanci se s akátovým medem setkat před osídlením Severní Ameriky, k němuž podle nejnovějších odhadů došlo nejdříve před 25 000 lety.

Není však známo, zda původní obyvatelé Ameriky někdy používali med z akácie před příchodem Evropanů s jejich včelami, protože původní americký druh včely medonosné byl tropickým druhem, který se v Severní Americe vyskytoval nejseverněji na jižní hranici Mexika, zatímco akát rostl spíše v severnějších lesích – hlavně v jižních Apalačských horách a Ozarku.

Naši otcové medozvěstové

Ačkoli se akát do Evropy dostal na počátku 17. století, do Polska se dostal až v druhé polovině 18. století. Naši předkové tak měli možnost ochutnat akátový med až na přelomu 18. a 19. století, což je o to pozoruhodnější, že tradice včelařství na polském území sahá hluboko do starověku. Z Polska – z Wisły poblíž Leżajska – pochází nejstarší archeologický nález včelí úlu, jehož doba používání byla datována do roku 600 n. l.

Ačkoli se jedná o nejstarší včelí úl nalezený dosud na světě, tento nález pochází z pozdní fáze používání medu našimi předky. To je však pochopitelné, protože úle vyřezané do kmenů stromů byly nestálé konstrukce, které se v archeologickém materiálu zachovaly jen zřídka, stejně jako druhý úl z Polska – tzv. oderský úl, vyzdvižený v roce 1901 z dna Odry a datovaný do 10. století n. l.

Obecně bylo včelařství charakteristickou formou chovu včel na území Polska a sousedních střední a východní Evropy, protože ve starověkém Egyptě, starověkém Řecku a starověkém Římě se včely chovaly v hliněných nádobách, zatímco v raném středověku v západní Evropě se praktikoval tzv. včelařství v koších – hlubokých slaměných koších, postavených dnem vzhůru.

Med jako polský vynález

Ale časový rámec používání medu našimi předky sahá daleko do historie lingvistiky a archeogenetiky. Naše slovo „med” je totiž pokračováním indoevropského výrazu „medhu”. Indoevropané, kteří původně jako pastevci putovali po stepích Pontu a Kaspického moře, používali pro označení medu slovo „melit”.

Když však na konci třetího tisíciletí př. n. l. přišli na území Polska, kde se podle výsledků archeogenetických výzkumů smísili s neolitickým místním obyvatelstvem, nejspíš se seznámili se slovem „medhu”, který místní obyvatelé používali k označení tzv. syceného medu, tedy medoviny, která je mezi Poláky oblíbená dodnes. Tento nápoj musel našim stepním předkům zvláště chutnat, protože starý název medu „melit“ nahradili názvem medovina – „medhu“.

Tento scénář potvrzuje skutečnost, že název medovina jako obecný název medu se nejprve ujal pouze v baltsko-slovanských jazycích. Když však některé indoevropské skupiny, jak dokázaly archeogenetické výzkumy, opustily polské území a vydaly se na putování po Eurasii, mimo jiné na zpáteční cestu na východ, název medovina jako obecný název pro med se ujal také v indoíránských a tocharských jazycích.

"Nekulinarní vlastnosti medu byly objeveny již v antice. Již tehdy bylo zjištěno, že jeho použití jako obklad na rány může podporovat hojení a bránit rozvoji patogenních mikroorganismů." Jakub Wiącek – neurobiolog a dietolog

A to není vše – slovo medhu převzaly od Indoevropanů putujících z polských zemí také uralské národy a čínské dialekty, a prostřednictvím čínštiny pak další jazyky – japonština, korejština a dokonce i vietnamština. Z sanskrtu, tedy literární varianty staroindického jazyka, se stejné slovo v podobě „madhu”, pocházející nejspíše od místního neolitického obyvatelstva polských zemí, dostalo do dravidských jazyků v Indii a také do starojavajského jazyka.

Ostatní větve indoevropských jazyků však zůstaly u tvarů slov odvozených od původního „melit“ pro označení surového medu a fonetické tvary „medhu“ používají pouze pro označení medoviny. Výjimkou jsou zde Germáni, kteří pro označení surového medu převzali ze svého místního neolitického jazykového substrátu slovo „hunang“, z něhož vzniklo dnešní anglické „honey“ nebo dnešní německé „honig“. Ale na medový nápoj Angličané stále říkají „mead“, Němci „met“ a vznešený nápoj severských bohů – mjød – není nic jiného než právě medový nápoj.

Med je tedy samozřejmě produkt včel, ale medový nápoj, nebo alespoň jeho nejběžnější název, je vynálezem neolitických předků dnešních Poláků. Pravděpodobně proto se tradice vaření tohoto vynikajícího nápoje ve velkém měřítku zachovala pouze v Polsku a případně v jeho nejbližším okolí.

V kuchyni a magii

Šíření názvu medovina jako obecného označení medu má svůj důvod. Dnes, když mluvíme o medu, máme obvykle na mysli surový med. Na současném trhu totiž dominuje právě tato forma medu, zatímco medovina je pouze okrajovým produktem. V dávných dobách tomu však bylo přesně naopak...

Ve starověké Evropě se totiž veškerá včelí produkce zpracovávala na vysoce kvalitní nápoj zvaný, jak již víme, medhu, zatímco čerstvý med sloužil pouze jako platidlo. Poddaní zde také odváděli panovníkům daně v medu. Včelařství bylo jakousi tajnou uměním, které bylo navíc podřízeno přísným zákonům. Med tedy navzdory své výživné hodnotě a chuťovým vlastnostem (nejstarší sladidlo známé lidstvu) se v historické Evropě neobjevoval v jídelníčku prostého lidu; měl pro něj pouze rituální, magický a léčivý význam.

V medicíně

Od nepaměti byl med považován za nejcennější léčivý prostředek. Například pro starověké Egypťany byl tím, čím je pro moderního člověka aspirin, tedy nejoblíbenějším a nejčastěji používaným protizánětlivým lékem. Med je zmíněn 500krát v receptech 900 léků popisovaných v tzv. Smithově papyru – egyptském lékařském textu sepsaném kolem roku 2500 př. n. l., který tento včelí produkt zvláště chválí jako prostředek hojící rány, vředy a vředy.

Naši předkové považovali med za zvláště účinný prostředek při různých zažívacích potížích. Dnešní vědci vysvětlují tuto lidovou moudrost jeho prokázanými antibakteriálními a protizánětlivými účinky, které podporují trávení a regulují činnost střev.

V lidovém léčitelství se však med používal především k léčbě nachlazení, kašle, chřipky a zánětu plic a průdušek. A skutečně, jak bylo prokázáno výzkumem, med má antipyretické, potopudné, expektorační a antitusické účinky, zmírňuje příznaky onemocnění a urychluje proces uzdravování. V současné době se léčbou medem a dalšími včelími produkty zabývá obor přírodní medicíny zvaný apiterapie.

Zvláštní případ – akáciový med

Ačkoli se akáciový med na polském stole objevil poměrně pozdě – jak si pamatujeme, až na počátku 19. století – rychle si získal širokou oblibu díky svým kulinářským a chuťovým vlastnostem, ale také díky svým prospěšným účinkům na zdraví. Akáciový med je především jedním z nejsladších medů. Tuto výjimečnou sladkost vděčí vysokému obsahu fruktózy, která je chuťově mnohem sladší než cukr. Díky této vlastnosti je možné ho používat v menším množství k dosažení požadované sladkosti pokrmu nebo nápoje, což přispívá k nižšímu příjmu kalorií.

Vysoký obsah fruktózy také dává tomuto medu jeho konzistenci; protože krystalizuje velmi pomalu, obvykle se používá v tekuté formě. Tato výhoda umožňuje jeho snadné použití při přípravě studených dezertů a osvěžujících nápojů, ale také nápojů pro sportovce, pro které je med podle výzkumů vynikajícím prostředkem podporujícím výkon.

"Pokud milujete med, můžete ho používat místo cukru, protože obsahuje více prospěšných živin. Pokud však hledáte náhradu cukru s nižší energetickou hodnotou, vyzkoušejte nízkokalorická sladidla, jako je stévie nebo erythritol, která neobsahují žádné kalorie nebo jich obsahují méně." Agata Bugorska – osobní trenérka, trenérka IFAA

Díky vysokému obsahu fruktózy zvyšuje akáciový med hladinu glukózy v krvi mnohem pomaleji a slaběji než jiné medy, díky čemuž má nejnižší glykemický index ze všech medů. A protože jako jeden z nejsladších medů může být používán v malých množstvích, je relativně bezpečným sladidlem pro osoby s problémy s cukrovou metabolismem.

V praxi apiterapie

Akáciový med je nektar z květů akácie zpracovaný včelami. V tomto medu tedy najdeme pro zdraví cenné složky akácie, jako jsou flavonoidy (mj. robinetin, kemferol, robtin a likviritigenin), éterické oleje obsahující farnesol a linalol taniny a fenolové kyseliny. Akátový med má proto podobné farmakologické účinky jako květy akácie, mezi které patří především močopudné, křečozastavující, žlučopudné, trávicí, uklidňující, protizánětlivé a sekreci žaludečních kyselin potlačující účinky.

Už je to v pořádku, můj žaludku

Odborníci na přírodní medicínu doporučují akátový med především jako účinný léčivý prostředek při zdravotních problémech souvisejících s trávicím systémem, protože má příznivý vliv na celou motoriku trávicího traktu a pomáhá také při poruchách trávení a zánětech sliznice žaludku a střev. Reguluje vylučování žaludečních šťáv, působí proti refluxu a pálení žáhy a je velmi účinný při léčbě žaludečních a dvanáctníkových vředů.

Při léčbě vředových onemocnění se údajně projevují zejména jeho regenerační vlastnosti, které urychlují zrnění poškozené tkáně a zlepšují schopnost fyziologické obnovy sliznice žaludku a dvanácterníku.

Úleva na toaletě

Flavonoidy akátového medu, zejména robinina a akacetin, mají kromě protizánětlivého a spasmolytického účinku také močopudné účinky, díky čemuž snižují otoky a působí proti ledvinovým kamenům a zánětům ledvin, močového měchýře a prostaty. Proto má akáciový med terapeutické účinky také v případě zdravotních problémů ledvin, močového ústrojí a prostaty.

Na únavný kašel

V apiterapii je akáciový med známý jako obzvláště účinný lék na kašel. V této souvislosti je třeba poznamenat, že podle metaanalýzy 14 vědeckých studií použití medu v terapii infekcí horních cest dýchacích snížilo frekvenci kašle o 36 % a jeho intenzitu o 44 % ve srovnání se standardní léčbou.

Svou proti kašelovou účinnost vděčí akáciový med kyselině syringové a flavonoidům, jako je chryzín, galangin a kvercetin. Esenciální oleje obsažené v tomto medu navíc příznivě působí na sliznici řasinkového epitelu, který vystýlá horní dýchací cesty, což výrazně zmírňuje intenzitu kašle.

Podle odborníků na přírodní medicínu akátový med nejlépe zmírňuje kašel, když se podává rozpuštěný v nálevu z divokého slézu nebo marshmallow v poměru 50 g medu na 250 ml nálevu.

Pro klidný spánek

Podle názoru apiterapeutů má akáciový med uklidňující účinky, zlepšuje náladu, zejména při psychickém vyčerpání, usnadňuje usínání a pomáhá v boji proti nespavosti.

Jak bylo zjištěno ve studiích, konzumace medu může podporovat produkci serotoninu a melatoninu – dvou neurotransmiterů, z nichž první je zodpovědný za dobrou náladu a druhý za zdravý spánek. Za podpůrné účinky akátového medu na duševní zdraví jsou navíc zodpovědné flavonoidy z akátových květů, které jsou v něm obsaženy.

Akácie s procenty

Na závěr se ještě jednou vrátíme k zajímavosti, kterou je medovina. Ačkoli v tradici střední Evropy má medovina, jak si pamatujeme, historii dlouhou více než 4 tisíce let, akáciový med nepatří k této staré tradici, protože akácie se v naší geografické oblasti objevila až na konci 18. století.

Nicméně medovina vyráběná Slováky z akátového medu, zrající mimo jiné rok v dubových sudech, s názvem Barrique Medovina, byla včelařským kongresem Apimondia uznána za nejlepší medovinu na světě.

Zdroje:

• https://www.czytelniamedyczna.pl/7049,krajowe-miody-odmianowe-w-profilaktyce-i-lecznictwie.html  
• https://www.czytelniamedyczna.pl/6274,bursztynowe-rldo-zdrowia-zastosowanie-miodu-we-wsplczesnej-medycynie.html
• https://ebm.bmj.com/content/26/2/57.long                
• https://eksperymentmyslowy.pl/2024/02/18/entomologia-i-etymologia-czesc-2-pszczola/
• https://gazeta.us.edu.pl/node/202691