Význam vitamínu K pro zdravé kosti

V roce 1934 bylo prokázáno, že přidání určitých složek potravy do stravy odstraňuje poruchy srážlivosti pozorované u zvířat, a tento účinek byl spojován s dosud neznámým vitamínem. Vitamin K byl zpočátku popsán právě jako látka nezbytná pro správnou srážlivost krve, ale pozdější výzkumy ukázaly, že se podílí také na metabolismu kostní tkáně. Objev vitaminu K byl oceněn Nobelovou cenou za fyziologii nebo medicínu za rok 1943.

1. Charakteristika vitamínu K
2. Zdroje vitaminu K
3. Vstřebávání vitamínu K
4. Vitamin K a kosti
5. Potřeba vitamínu K
6. Často kladené otázky – Vitamin K a zdravé kosti

Charakteristika vitamínu K

Vitamín K je skupina sloučenin rozpustných v tucích, nikoli jedna jediná látka. Není to minerální složka podílející se na tvorbě kostí a sama o sobě nedodává vápník. Umožňuje však správnou funkci určitých bílkovin v organismu. Jeho základní formou vyskytující se v rostlinné stravě je vitamín K1, tedy filochinon. Vitamin K2 zahrnuje několik menachinonů označovaných symboly od MK-4 do MK-13, které se liší strukturou, potravinovými zdroji a dobou setrvání v organismu.

Zdroje vitaminu K

Vitamin K1 se vyskytuje především v zelené listové zelenině, jako je kapusta, špenát, salát, mangold, petržel a zelí. Jeho zdrojem jsou také brokolice, růžičková kapusta a rostlinné oleje. Menachinony se vyskytují v některých fermentovaných produktech, zejména v natto, a v menším množství také v některých sýrech, mase, vejcích a mléčných výrobcích. Část menachinonů je produkována střevními bakteriemi, přesný podíl této produkce na pokrytí lidských potřeb však nebyl stanoven.

Vstřebávání vitamínu K

Jelikož je vitamín K rozpustný v tucích, dochází k jeho vstřebávání v tenkém střevě za účasti žluči a pankreatických enzymů. Přítomnost malého množství tuku v jídle může usnadnit využití vitamínu K ze zeleniny. Po vstřebání je transportována spolu s lipoproteiny do jater a dalších tkání, včetně kostí. Klinicky zřejmý nedostatek u zdravých dospělých je vzácný, riziko však může stoupat při poruchách vstřebávání tuků, onemocněních žlučových cest, po některých operacích zažívacího traktu a při užívání léků ovlivňujících metabolismus vitamínu K.

Vitamin K a kosti

Význam vitaminu K pro kosti vyplývá především z jeho účasti na aktivaci proteinů závislých na tomto vitaminu. Kostní tkáň se neustále obnovuje: část jejích složek je odstraňována a na jejich místě vzniká nová matrice, která následně podléhá mineralizaci. Jedním z nejdůležitějších kostních proteinů podléhajících tomuto procesu je osteokalcin, který produkují osteoblasty, tedy buňky podílející se na tvorbě kostní tkáně. Po správné "aktivaci" může osteokalcin účinněji vázat vápník a interagovat s hydroxyapatitem, tedy hlavní minerální složkou kostí.

Potraviny s nejvyšším obsahem vitamínu K

Potřeba vitamínu K

Evropský úřad pro bezpečnost potravin stanovil pro vitamín K hodnoty adekvátního příjmu, protože dostupné údaje neumožňovaly určit klasickou průměrnou potřebu. Tyto normy se vztahují především na fylochinon. Adekvátní příjem činí 10 µg denně pro kojence ve věku 7–11 měsíců, 12 µg pro děti ve věku 1–3 let, 20 µg pro děti ve věku 4–6 let, 30 µg pro děti ve věku 7–10 let, 45 µg pro osoby ve věku 11–14 let a 65 µg pro mládež ve věku 15–17 let.

Pro dospělé byla stanovena hodnota 70 µg denně. Stejná hodnota platí i pro těhotné a kojící ženy. EFSA nestanovila tolerovanou horní hranici příjmu vitamínu K z důvodu nedostatečných údajů. Tuto normu nelze zaměňovat s referenční hodnotou příjmu uváděnou na etiketách potravin a doplňků stravy v Evropské unii, která činí 75 µg.

U zdravých osob lze tuto potřebu obvykle pokrýt stravou, která pravidelně obsahuje zelenou zeleninu a další zdroje vitamínu K. V doplňcích stravy se používá především filochinon, menachinon-4 a menachinon-7. Zvláštní opatrnost je nutná u osob užívajících antagonisty vitamínu K, jako jsou warfarin, acenokumarol nebo fenprokumon. Náhlé změny v množství vitamínu K přijímaného z potravy nebo doplňků stravy mohou ovlivnit účinek těchto léků, proto je důležité udržovat stabilní příjem a konzultovat užívání doplňků stravy s lékařem.

"Zdravé kosti nezávisí na jedné živině. Vitamín K pomáhá aktivovat bílkoviny podílející se na správném metabolismu kostní tkáně, a proto se jeho role nejlépe projevuje jako součást vyvážené stravy, nikoli jako samostatné řešení pro zdraví kostí." Tomasz Maciołek – fyzioterapeut

Často kladené otázky – Vitamin K a zdravé kosti

Posiluje vitamin K kosti?

Vitamin K přímo nepřispívá k tvorbě kostí a není zdrojem vápníku. Podle schváleného zdravotního tvrzení přispívá k udržení zdravých kostí, protože se podílí na aktivaci bílkovin důležitých pro správný metabolismus kostní tkáně.

Stačí samotný vitamín K k zajištění zdraví kostí?

Ne. Na zdraví kostí má vliv mnoho faktorů, včetně dostatečného příjmu vápníku, vitamínu D, bílkovin, pravidelné fyzické aktivity a celkového stravovacího režimu. Vitamín K je jednou ze složek tohoto procesu.

Která forma vitamínu K je lepší – K1 nebo K2?

Obě formy plní v organismu důležité funkce. Vitamin K1 se vyskytuje hlavně v zelené listové zelenině, zatímco K2 se nachází mimo jiné ve fermentovaných produktech a některých produktech živočišného původu. V současné době neexistují důvody k tomu, aby se u zdravých osob považovala suplementace jedné formy za rutinně výhodnější než druhé.

Které potraviny jsou nejlepším zdrojem vitamínu K?

Nejvíce vitamínu K1 obsahují zelená listová zelenina, jako je kapusta, špenát, mangold, petržel, salát, brokolice a růžičková kapusta. Je vhodné je konzumovat pravidelně jako součást pestré stravy.

Vstřebává se vitamín K lépe s přídavkem tuku?

Ano. Vitamín K je rozpustný v tucích, proto může přídavek malého množství zdravého tuku, např. olivového oleje, řepkového oleje nebo ořechů, zlepšit jeho vstřebávání z jídla.

Měl by každý užívat doplňky stravy s vitamínem K?

Ne. U většiny zdravých lidí lze dostatečné množství vitamínu K zajistit prostřednictvím stravy. Doplňování vitamínu K se rutinně nedoporučuje všem a mělo by vycházet z individuálních potřeb.

Může vitamín K interagovat s léky?

Ano. Osoby užívající antikoagulancia, která jsou antagonisty vitamínu K (např. warfarin nebo acenokumarol), by neměly samy zahájit suplementaci ani náhle měnit příjem potravin bohatých na vitamín K bez konzultace s lékařem, protože to může ovlivnit účinnost léčby.

Snižuje vaření obsah vitamínu K v zelenině?

Vitamín K je při běžném tepelném zpracování relativně stabilní. Ztráty jsou obvykle menší než u mnoha vitamínů rozpustných ve vodě, proto zůstávají jak syrová, tak vařená zelenina jeho cenným zdrojem.

Zdroje:

• Shearer, M. J., Fu, X., & Booth, S. L. (2012). Vitamin K nutrition, metabolism, and requirements: current concepts and future research. Advances in nutrition (Bethesda, Md.), 3(2), 182–195. https://doi.org/10.3945/an.111.001800
• Gundberg, C. M., Lian, J. B., & Booth, S. L. (2012). Vitamin K-dependent carboxylation of osteocalcin: friend or foe?. Advances in nutrition (Bethesda, Md.), 3(2), 149–157. https://doi.org/10.3945/an.112.001834
• Xie, C., Gong, J., Zheng, C., Zhang, J., Gao, J., Tian, C., Guo, X., Dai, S., & Gao, T. (2024). Effects of vitamin K supplementation on bone mineral density at different sites and bone metabolism in the middle-aged and elderly population. Bone & joint research, 13(12), 750–763. https://doi.org/10.1302/2046-3758.1312.BJR-2024-0053.R1