Lze selen kombinovat s hořčíkem?

Hořčík a selen jsou minerální prvky, které hrají v lidském těle důležitou roli. Ne nadarmo patří mezi základní živiny. Nadbytek těchto látek v těle se vyskytuje jen zřídka, a proto se zdá, že úvahy o možných rizicích jejich kombinace například v doplňcích stravy jsou zcela jednoznačné.

1. Na co má hořčík vliv?
2. Co selen reguluje?
3. Lze selen užívat s hořčíkem?

Na co má hořčík vliv?

Z hlediska funkčnosti se hořčík řadí především mezi elektrolyty, které modulují vedení signálů v těle, ale je známý také jako minerál, který je součástí kostí. Jako elektrolyt se podílí na činnosti kosterních svalů, srdce a cév a ovlivňuje činnost nervového systému. Hořčík je navíc kofaktorem (jakýmsi posilovačem) při syntéze bílkovin a DNA nebo glutathionu (silného antioxidantu) a při metabolismu sacharidů. Pravidelný a dostatečně vysoký přísun hořčíku je nezbytný pro prevenci metabolických poruch, včetně diabetu 2. typu a hypertenze.

Odhaduje se, že dospělé ženy potřebují asi 320 mg hořčíku, zatímco muži asi 420 mg. Vyšší potřeba u mužů je mimo jiné způsobena jejich vyšší svalovou hmotností. Jeho pravidelný "přísun" do těla zajišťují především minerální vody.

V potravinách se významné množství hořčíku nachází mimo jiné v dýňových semínkách a semínkách chia (přibližně 156 a 111 mg v necelých 3 polévkových lžících). Dalšími důležitými zdroji v denní stravě jsou špenát (78 mg v půl sklenici vařeného špenátu), ořechy (74 - 80 mg v hrsti) nebo luštěniny (35 - 60 mg v půl sklenici). Určité množství může být do těla dodáno také konzumací ryb (24-26 mg v necelých 85 g po uvaření) nebo hnědé rýže (42 mg v půl sklenici po uvaření).

Co selen reguluje?

Vzhledem ke své malé velikosti je selen řazen mezi mikroprvky. V těle plní své funkce především ve formě selenoproteinů, tj. molekul selenu navázaných na sloučeniny bílkovinného původu, kterých bylo identifikováno přibližně 25. Diskutuje se o něm především z hlediska antioxidační funkce. Mimo jiné je důležitý pro správné fungování imunitního systému a ochranu štítné žlázy. V imunitním systému působí jako inhibitor šíření zánětu. Štítná žláza zase chrání nepřímo tím, že moduluje aktivitu glutathionperoxidázy a následně inhibuje poškození DNA nebo poruchy metabolismu lipoproteinů (např. ty, které se podílejí na přepravě cholesterolu).

Dospělí potřebují přibližně 55 µg selenu denně. Jeho spotřeba je do značné míry závislá na množství místní půdy a vody. Největší množství selenu obsahují bezkonkurenčně brazilské ořechy (přibližně 544 µg v hrsti).

Určité dávky tohoto prvku se nacházejí také v rybách (45 - 92 µg v necelých 85 g po tepelné úpravě), mase a vnitřnostech (22 - 33 µg v necelých 85 g po tepelné úpravě), O něco méně selenu obsahují vejce (15 µg v kousku uvařeném natvrdo), mléčné výrobky (20 µg v kelímku tvarohu), hnědá rýže (19 µg ve sklenici po uvaření) a bílé fazole (13 µg ve sklenici konzervovaných fazolí).

Lze selen užívat s hořčíkem?

Selen a hořčík lze kombinovat, protože tyto prvky se v některých svých funkcích doplňují a navíc se vyskytují společně ve vybraných potravinách. Lidé, kteří konzumují malé množství výše uvedených produktů nebo kteří vykazují zvýšenou potřebu (např. sportovci, chronicky nemocní lidé), by měli zvážit, zda sáhnout po přípravcích obsahujících oba diskutované minerály. Dobře vstřebatelný selen je selenometionin, zatímco hořčík se nejčastěji doporučuje ve formě citrátu.